Co jsem DOOPRAVDY využila na začátku mateřství

Na internetu se to doslova hemží tipy, co vše nutně potřebujete jako nastávající/novopečená maminka pořídit, nejlépe koupit nové. Seznamy jsou různě dlouhé, čím honosnější stránky, tím delší seznam. Já sama jsem se pouze řídila seznamem věcí do porodnice kamarádkou- trojnásobnou maminkou, která rozhodně věcmi, penězi ani časem zbytečně neplýtvá. Zbytek jsem zkrátka pořizovala až tehdy, když bylo nutné, ale ono v podstatě většinou nebylo. Budoucím maminkám/maminkám prvního potomka se tedy pokusím sestavit svůj vlastní seznam praktických rad a věcí, které mi na počátku mateřství (zhruba první rok po narození naší dcerky) skutečně posloužily.
Do porodnice a ihned po porodnici:
Nejspíš záleží na porodnici, ale já jsem potřebovala pouze následující:
1. vodu na sál – někde vám nabízejí tekutiny, jinde vám je ovšem mohou i odpírat
2. bonbóny z hroznového/ovocného cukru – rada jedné kamarádky. Vzhledem k tomu, že první dítě se povětšinou rodí dost dlouho a na jídlo nemáte po xy hodin ani pomyšlení, tělu může chybět nutná energie. Hroznový cukr je rychlá pomoc a skvělý placeboefektJ
3. síťované spodní kalhotky (zakoupíte v každé lékarně) – porod vás zřejmě zasáhne na nejcitlivějším místě, které je třeba rychle a dobře zahojit – kalhotky nijak netěsní a jsou velmi vzdušné, takže rány se rychle hojí
4. vložky do podprsenky  – budete-li mít vše v pohodě a rychle se vám spustí mléko, budete je potřebovat už v porodnici
5. žabky
6. zubní kartáček a toaletní potřeby
7. žádnou mast na bradavky! – media vás budou masírovat ujištěním o tom, že na popraskané bradavky je třeba nanášet bepanthen – nám v porodnici sestry naopak zdůrazňovaly, že nejpřirozenější a nejúčinnější desinfekce pro bradavky je mateřské mléko samotné. Vytlačte trochu mléka na bradavku a očistěte jí – rovněž mléko samo přitáhne děťátko svou vůní daleko snáze něž jakási chemická mastička
8. odsávačka na mléko – pro jistotu doporučuji. Já sama jsem ji neměla, rozkojila jsem se ihned, nicméně mléka jsem měla tolik, že jsem hned třetí den měla ztvrdlá prsa jako kameny a velké bolesti, takže jsem mléko odstříkávala a rychle běžela koupit odsávačku. Bude se vám hodit i pro případné odsávání mléka k zamrazení, budete-li ho mít dostatek.mateřské mléko lze až na 6 měsíců zamrazit).
Vše ostatní, t.j. například jednorázové plenky, oblečení na miminko, dudlík, pyžamo pro maminku apod. jsme dostaly v porodnici.
Co je třeba mít hned na začátku pro miminko v domácí lékárně se rovněž dozvíte v porodnici.
Doma:
1. rychlozavinovačky – doporučuji dvě až tři, dítě se někdy ublikne, někdy zas pročůráJ také se vám dobře přenáší (hlavně tatínkům, kteří jsou někdy na počátku poněkud úzkostníJ )a cítí se lépe, je-li zabalené
2. látkové/jednorázové eko-plenky – klasické jednorázovky odmítám, hlavně z důvodů, že se rozkládájí minimálně 250 až 500 let, více jsem o nich napsala zde: http://streetzurnal.cz/jednorazove-pleny-tikajici-bomba-na-ekologickem-poli/
3. rybí mast na opruzeniny – klasický rybí mast je za pár korun a míchá se přímo v lékárně, je čerstvá a není tudíž tolik chemická jako doporučované drahé kosmetické výrobky
4. žlučové mýdlo – nejlepší věc na odstranění jakýchkoliv skvrn – můžete prádlo nechat i několik hodin v mýdle odmočit, krásně se vybělí (jen později u některého ovoce to úplně dočista nejde). Savo a podobně z ekologických a zdravotních důvodů nedoporučuji
5. látkové přebalovací podložky – papírové přebalovací podložky jsou drahé a zatěžujete jimi silně životní prostředí. Daleko jednodušší variant je koupit si dvě látkové (můžete je prostřídat, je-li jedna zrovna vypraná). Krásně se složí do tašky a ušetříte spoustu peněz
6. bodýčka – nekupujte miminkům obyčejná trička. Vypadají sice cool, ale rozhodně se neunosí. Nejlepší jsou bodýčka na patentky v rozkroku a ještě lépe i na krku u hlavičky – děti nemají rádi přetahování oblečení přes hlavu. Naprosto skvělá jsou bodýčka, co se zavinují a zapínají na patentky – my jsme jich pár dostali, jsou dokonalá
7. dupačky/polodupačky – my jsme rozhodně využívali pouze ty, nějaké kalhoty a sukýnky vůbec neunosíte, stejně je mimi témeř pořád (není-li horké léto, ale to je zase nepotřebuje kvůlli horkuJ) něčím přikryté, nebo ho máte doma, v autosedačce či v kočárku – džíny a podobné kalhoty se špatně oblékají a jsou nepohodlné, ani punčocháčky zpočátku nedoporučuji
8. dečky – doporučuji alespoň tři, hodí se neustále – jako podložka, přikrývka, zavinovačka …
9. látkové klasické čtvercové pleny – pokud v nich nebudete mimi látkovat, mějte jich ale minimálně deset jen tak – na zabalení mimi u doktora, jako podložku, na blinkání, jako clonu do kočárku, …
10. postýlka – doporučuji sundat postranici a přisunout ji až k manželské posteli – mimi spí téměř s vámi, což je psychicky i fyzicky prokázáno jako podpůrné pro jeho vývoj, a máte ho na dosah, cokoliv potřebuje – nemusíte vstávat a to opravdu velmi oceníteJ my máme takto postýlku doposud, dceři je 1,5 a je v ní velmi spokojená. Samozřejěm postýlku můžete vynechat, spaní společně s rodiči je pro dítě prospěšné, nicméně si nejspíš značně uberete ze soukromí i spánkuJ
11. vanička na koupání – stačí i obyčejný kyblík či škopík
12. zvlhčené ubrousky – mějte jen jako pojistku, nejlepší je samozřejmě dítě omýt vodou, většina ubrousků je rovněž parfémovaných a to pro vaše dětátko nemusí být nejlepší. Mějte ho na cesty sebou
13. sáček na použitou plenu – bude se hodit na cesty, ne všude můžete použitou plenku vyhodit
14. cedulky na hračkách – NESTŘÍHEJTE JE! Děti je milují, naopak, klidně si jich našijte víc a všudeJ
15. přebalovací pult – stačí úplně jednoduchý, někdy ani není nutný, důležité je umístit ho/přebalovací podložku pro vás prakticky, t.j. v blízkosti umyvadla, kde budete miminko umývat, abyste nemuseli s dítětem na ruce příliš cestovat
16. nosítko/šátek – dokonalá záležitost. Miminko je spokojené, mamince se víc tvoří mléko, můžete cestovat či vstoupit bez obtíží kamkoliv a čím víc nosíte, tím méně budete i vy chtít používat kočárekJ
Literatury ohledně porodu a mateřství jsou rovněž hory, já osobně doporučuji nečíst toho příliš a spíše se snažit napojit sama na sebe a na miminko. Koneckonců každá žena a každé miminko je jiné a nikdy nebudete mít stejný porod a stejné dítě jako jiná maminka.
Tipy na knihy, které považuji za nápomocné:
M.Mrowetz, G.Chrastilová, I.Antalová: Bonding – porodní radost
J.Liedloffová: Koncept kontinua
N.Aldort: Vychováváme děti a rosteme s nimi
J.Grey: Děti jsou z nebe
+ publikace Jiřiny Prekopové
Velmi doporučuji s miminky znakovat, je to skvělý nástroj pro komunikaci v ranném věku. Bude vám stačit kniha z nakladatelství Grada Jak se domluvit s kojencem a batoletem, není nutné platit drahé kurzy znakování. Více o mé zkušenosti se znakováním se můžete dočíst zde: http://nopinknoblue.cz/?p=1736
 

Z vlastní zkušenosti – má smysl pouštět se do znakování s miminky? ANO ANO ANO

O znakování s miminky jsem přemýšlela už v těhostenství. Bylo mi sympatické, že je možné se nějakým způsobem dorozumět s pidičlovíčkem, který sice už skvěle přemýšlí (mnohdy opravdu nečekané pochody:), nicméně mluvidla ještě neovládá. Chtěla jsem sobě i malému/malé ušetřit zbytečnou frustraci a pláč. Po zhlédnutí několika videí na internetu mě popravdě celý proces poněkud zklamal, zdálo se, že to je fajn, ale úplně nijak zvláštně mě to nenadchlo. Navíc kurzy v zahraničí i tady jsou velmi drahé. Což se nakonec stalo rozhodujícím. Řekla jsem si, že jsme to bez znakování tak nějak zvládli v dětství i my bez následků, takže proč platit velké peníze za takový luxus. Na znakování jsem zapomněla. V době, kdy bylo dcerce asi osm/devět měsíců, jsem byla na návštěvě u sousedky, která v komunikaci se svou dcerou částečně používala znaky (především ohledně jídla a dalších praktických věcí). Znakování mi vřele doporučila a s ním i útlou knihu, ze které vycházela, a kterou lze bez jakékoliv investice snadno vypůjčit v knihovně -nese jasný název Jak se domluvit s kojencem a batoletem. Její autorka, česká maminka Terezie Vasilovčík Šustová, je tlumočnicí do znakového jazyka a poté, co se jí narodila dcera, začala znakování používat i s ní a vytvořila velmi jednoduchý systém, který lze snadno aplikovat i bez dalších drahých kurzů. Knížka je napsaná stručně, výstižně, doprovází ji spousta obrázků i zkušeností autorky a na konci obsahuje malý slovníček několika základních pojmů. Po přečtení knížky jsem se jednoznačně rozhodla, že jdu do toho. Věk zrovna tak nějak souhlasil zhruba s doporučovaným začátkem znakování. Možná proto, že jsem svým povoláním lektorka jazyků, jsem to ani po prvním měsíci (kdy dcerka prakticky neopakovala jediný znak), ani po druhém (kdy na vícero věcí stále opakovala tentýž znak – ještě) nevzdala. Bylo mi jasné a autorka to i zmiňuje, že to chce čas. Dítě si na znaky nejprve musí zvyknout, musí si je osvojit a musí být schopné je fyzicky (gestikulací) vyjádřit. Po dvou měsících přišla odměna… Nejprve začala dcerka používat asi 3-5 znaků, poté jich přibývalo víc a víc a bylo (a je) to úžasné!!! Vaše dítě je schopné se už před dovršením jednoho roku vyjadřovat a sdělovat vám, co chce! Totálně mě to nadchlo! Navíc z nepochopitelných důvodů byla malá schopná ukazovat i znaky, které jsem tak trochu „odbývala“ (např. znak pro slovo pes – pejska doma nemáme a tudíž jsme je vídaly pouze venku, kdy normálně kráčím za kočárkem. Nebyla jsem natolik důsledná, abych pokaždé předešla kočárek a znak předvedla dcerce tak, aby na něj viděla.) Nesmírně mě překvapilo, jak málo opakování jí posléze stačí k tomu, aby si znak osvojila! Znaků přibývalo jako hub po dešti, takže ve dvanácti měsících jsem jich v jejím aktivním používání napočítala kolem pětatřiceti, nyní už jsem úplně ztratila přehled, počítám, že ve čtrnácti měsících jich používá ještě tak o deset víc. Došlo spíše na problém, že repertoár znaků, co sama znám, došel, a musím buď hledat na internetu (našla jsem stránky zdarma s videoslovníčkem pro americké děti www. mybabycantalk.com - i když znakování v USA více odpovídá klasickému jazyku neslyšících a je tedy poněkud komplikovanější), nebo si znaky prostě vymýšlet. Což je mnohdy lepší, neboť je snáze přizpůsobíte jednak vizuálně danému předmětu, a jednak  i gestikulačním/mimickým schopnostem dítěte. Naše dcerka je tedy schopná se kdykoliv vyjádřit jestli chce pít, jíst (případně co – chléb, sušenku, jablko, hrušku), spát, houpat, co vidí kolem (pes, pták, tramvaj, auto, mimino, děti, letadlo), co slyší (houkačka, dítě pláče) co vidí v knížce (různá zvířátka, boty, houpačka, …) či jakou chce pustit písničku. Je to pro nás obě nejen snazší, ale i mnohem mnohem zábavnější! A je úžasné vidět, že vaše dítě opravdu rozumí všemu a dáte-li mi prostředek ke komunikaci, bude nadšené, když se s vámi bude moci o zážitek podělit a když mu budete rozumět! Ušetřete si tedy okamžiky zoufalství při dětském pláči typu: „Já bych ti dala, co chceš, jen kdybych věděla, co to je!“ Domlouvejte se se svým dítětem, umožněte mu již v raném věku zkušenost, že pokud mezi sebou lidé správně komunikují, snadno docílí toho, co chtějí. A dejte dar sami sobě – nádherné zážitky společného sdílení! Přeji vám hodně zdaru!

Proč jsme se rozhodli pro import zboží ze Skandinávie

Rozdílu mezi oblékáním dětí u nás a ve Skandinávii jsem si všimla již předtím, než jsem sama otěhotněla. Děti ve Švédsku mají neobyčejně pestré oblečení se zajímavými detaily či vzory. Je slušivé, módní a děti si rády oblečení samy vybírají. U nás v České republice mi oblečení nijak inspirativní příliš nepřišlo, až na pár vyjímek, které byly zpravidla relatvině dost drahé. Když jsem potom sama sháněla ještě v době, než jsme znali pohlaví miminka (a ani tehdy jsme si nebyli jistí:), oblečení, doslova mě šokovalo, jak malý výběr barev u nás existuje. Typické spektrum bodýček, dupaček a overálků pro nejmenší se pohybuje čistě od světle růžové přes bílou a šedou k bledě modré. S věkem se pak světle růžová a modrá přibývají na sytosti, ale vrcholem nápaditosti se zdají být pro děvčátka oblečky značky Hello Kitty s podivným flitrováním a pro chlapečky přidané barvy typu khaki zelená a lahvově hnědá, na které je občas letadélko či traktor, přinejlepším mašinka. Mé zklamání ze sortimentu pro děti se stupňovalo. Když se nám pak narodila dcera a pár kusů oblečení jsme podědili ze Švédska, opět jsem viděla onen obrovský rozdíl a napadla mě myšlenka, že bych chtěla nejen své dceři, ale i všem českým dětem dopřát podobně úžasné, genderově nespecifikované barevné oblečení, které je bude bavit a bude se líbit rodičům i dětem. Proto jsem se rozhodla vyzkoušet, zda budou mít čeští rodiče o takové zboží zájem, a vydala se se svý partnerem na poměrně náročnou cestu internetového prodeje. Záleží tedy teď jen čistě na vás, milí zákazníci, zda cítíte podobnou potřebu oblékat své děti inspirativně, originálně a vkusně a stanete-li se příznivci námi zastoupených značek a našimi zákazníky. Za udělenou důvěru předem děkujeme. Lucie, Seif a naše dcera Amélie Selma